Vesnička Elbančice vznikla ve 14. nebo 15. století. Na počátku 17. století byl v Elbančicích objeven studený léčivý sirnatý pramen a u něj zřízeny malé lázničky, které zanikly za třicetileté války.

Lázně obnovil hrabě František Ferdinand z Khünburgu krátce poté, co v roce 1678 koupil mladovožické panství. Khünburgové věnovali Elbančice přednostně lázeňství. Ze starších objektů jiného využití si tu podrželi pouze svůj hospodářský dvůr, kdežto pár poddanských usedlostí a chalup nechali na počátku 18. století zaniknout.

V Elbančicích dodnes stojí stěžejní lázeňské budovy, jež svému účelu sloužily až do 40. let 19. století.

Vzácně dochovaný komorní ráz tohoto místa nebyl nikdy narušen žádnou další výstavbou.

Elbančice jako celek jsou ojedinělou ukázkou dochovaných drobných barokních lázní. Ačkoliv jich u nás ve své době existovaly desítky, vedle modernějších velkých lázeňských center prakticky beze stopy zanikly. V okolí Elbančic si krajina autentický ráz uchovala také.

Zámeček nechal postavit hrabě František Josef z Khünburgu nejspíše v 60.letech 18. století. Určil jej pro svou nemocnou manželku Annu Marii Terezii, rozenou z Firmianu († 1790), zároveň zde byly pokoje i pro movitější lázeňské hosty.

Tento pozoruhodný a navíc velmi dobře dochovaný objekt je z hlediska typologického spíše barokním lázeňským domem. Obdobné stavby jsou v Čechách vzácné.

Raritní je i vnitřní dispozice domu, který je v podstatě barokním „dvojdomkem“.

Patrový tříprostorový trojtrakt, velmi oblíbený stavební typ po celé 18. i první polovinu 19.století (vrchnostenské domy, fary atd.), zde byl pod jednou střechou zopakován dvakrát, každý se samostatným vstupem.

Dalším zcela atypickým až unikátním rysem je u obou dispozic velmi úzké propojení síně se schodištěm do patra a velkokapacitní černou kuchyní (zachovanou v severní polovině objektu).

Dvě zrcadlově převrácené, vzájemně neprovázané vnitřní dispozice jistě souvisí s potřebou jasně oddělit apartmá pro manželku stavebníka a jeho rodinu od ubytování pro náročnější klientelu. I tito vznešenější hosté však mohli užívat koupele v tomto lázeňském domě zprvu pouze s výslovným souhlasem vrchnosti, jinak byli odkázáni na skrovnější lázeňský hostinec čp.2.